Březina, Otokar: A csönd óceánja (Tichý oceán Magyar nyelven)
|
Tichý oceán (Cseh)Hlas našich slavíků v tvém šeru jiskřil se. A poupata jak hudba vřela při rozvíjení. Tep srdcí, vesel údery… V lanoví zvonil jitřní vítr tvůj a zrcadlená do zlata, zem táhla kolem nás, jak nábřeží královské nádhery. oceán tichých světů neviditelných tisíci hořel dráh; a stále jemnější, jak vodopádů šum ve sluchu nemocných, žal země, navždy ztracené, se slíval v našich myšlenkách. a v skrytém ohni jejím vznícené, jak přiblížení rtů; na každou lásky vteřinu, jak zabloudilá včela zvonící, když o sklo oken naráží do zledovělých blankytů. a na hlas duše andělský, když bouři krve tiší mocí svou; na vise proroků, v nichž jako větrem pozdvižený prach pod koly tvého vozu triumfálného hvězd miliony vrou. když náhle vzeplá na věcech, jak zlacení tajemných nápisů; se zaskví z obzoru, jak skývy bělostné na míse z jaspisu. jsme bloudívali, cizinci, jak v pralesích melancholických krás, a ze tvých mlýnů zakletých kol monotónní ráz. Však naše zraky odměnou, čím víc se z břehů země vzdalujem,
|
A csönd óceánja (Magyar)Szürkületedben szikrázott pacsirtáink szava. És nyíltanak mint zene forrva bimbók, színvarázs. Szívverés. evezőcsapás... a föld mint part vonult mellettünk, királyi drapériás. láthatatlan világok tengere pályát lobbantott milliót; s finomulón, mint zuhatagot hallanak fülükben betegek, rejtett tüzén fellángolók mint ajkak közt közeledés; s a szerelemnek másodpercei, mint eltévedt méh zümmögők, s próféták látomásai, mikben mint szélkavarta útpora diadalkocsid kerekeiben örvénylik csillagmilliárd. ha felragyog a tárgyakon mint titkos feliratok aranyfüst-nyomán; kalászt a láthatár, mint kalácsot tál alabástromán. jártuk, idegenül, mint melankolikus szépségek dzsungelét, míg távolról nyögő, örök zsilipeid küldték zúgásaik s megbűvölt malmaid a kerekek monoton kelepét. pacsirták messze előttünk, fölöttünk magasságok, nesztelen...
|