Zpěv staletími bloudící (Cseh)
Zpěv staletími bloudící táh’ naší touhy snem, ze zahrad, kam jsme nevešli, dech květů roztál v něm, jak oblak neviditelný se snesl kolem nás a deštěm vůní, chladnoucí, se v tichých, těžkých tonech třás’. V mlh jeho stínu etherném nás míjel cizí den, jenž dosud příval růží svých nám nesvál do oken a lásky srpnem bez konce na naše nivy nezaleh’, však za obzorem vinicím dal zráti ve svých úpalech.
Zpěv staletími bloudící táh’ naší touhy snem, tep srdcí, zrychlen Blížením, se v rythmech třásl v něm: krok Mistrův času po vlnách a sestup svatých vidění po schodech září měsíčních a bílých blesků odění.
A tichem našich modliteb se sesílil a hřměl, jak v tisícerých blankytů by klenby narážel, a světlá rozkoš, do noci jež z vln mu stoupala, jak kdyby dnem se rozlila a všechny světy koupala. Feltöltő | Efraim Israel |
Az idézet forrása | https://cs.wikisource .org/wiki/Stavitel%C 3%A9_chr%C3%A1mu/Zp %C4%9Bv_stalet%C3%AD mi_bloud%C3%ADc%C3%AD |
|
Egy századokon bolygó dal... (Magyar)
Egy századokon bolygó dal szállt vágyunk álmán át, nem jártuk tündérkerteknek elhordta sóhaját, mint felhő láthatatlanul körénk ereszkedett, és hűlőn, illatzáporul, halk, súlyos hangon reszketett.
Árnyában minket elkerült egy nap, mely idegen, mely ablakunkba rózsáit nem fújta még sosem, s szántónkra nem mint végtelen szerelem-augusztusa ült, de ért a láthatáron túl heveiben tengernyi fürt.
Egy századokon bolygó dal szállt vágyunk álmán át, közelgést érző szívverés gyorsabban benne járt: a Mester az idő vizén és minden százszor szent látomás, holdfénylépcsőkön lejövő és fehérlő villámruhás.
És imáink csendjében dörgéssé hangosult, mint boltozatok íveit járva ezer azúrt, s a fénygyönyör az éjbe fel vizekből jött felé, mintha el napunk nappalát s minden világét öntené.
Feltöltő | Efraim Israel |
Kiadó | Európa Könyvkiadó, Budapest |
Az idézet forrása | Otokar Březina: Rejtett történelem |
|