Nedokončená (Cseh)
(Památce této básně)
Tu truchlivou píseň nedokončím. Ta píseň nikdy neskončí se. Tu píseň ani nezačínám v tom pozdním čase popůlnočním. – Vkrádá se k nám však, i když spíce máme své duše na petlice… Od nepaměti v krvi zní nám. A nic ji nevyplaví z krve – pláč ani nářek, slzy žádné, jen samá krev – až ztuhne s námi pro radost oné holobrvé, co mlčením a strachem vládne, úzkostí, hrůzou, děsem, tmami. A bude ticho nad vodami. A bude ticho pod horami. Polehne ticho dolinami. Zalkne se ticho bažinami, samota všemi pustotami, však – sama vždy – jen dosamí, chřtán s chřtánem v chřtánu všemi chřtány zalkne se chřtánem požíraný sám kamsi za chřtán do zachřtání nekončícího umírání… --- A kdo bude plakat? Feltöltő | Efraim Israel |
Kiadó | dybbuk |
Az idézet forrása | Agogh, szamizdat |
Könyvoldal (tól–ig) | 150 |
Megjelenés ideje | 1972 |
|
Befejezetlenül (Magyar)
(E vers emlékére)
Ezt a gyászdalt nem fejezem be. Ez a dal nem lesz soha készen. Ezt a dalt még csak el se kezdem, sem ma éjjel, sem éjjelente. – De jön, ha alszunk is enyészve, mikor lelkünk zárva egészen. Ősidők óta zúg vérünkbe veszten. Benne van, ő a vérnek vére, panasz, könny azt ki nem zavarja, csak vér – ha majd bennünk kemény lett a Pillátlannak örömére, akinek csend, félsz a hatalma, iszony, viszolygás, vaksötétek. És csend ül majd a tengereken. És csend ül majd a meredeken. Csend fekszik el a sík terepen, és elfúl nádakon-ereken. Magány lesz a puszta tereken, magányt magának maga terem, míg minden gégében a gége elfúl gégétől marva, égve hull saját gégétlenségébe, végtelen elhalás egébe... --- És ki fog sírni végre?
|