Opolský, Jan: A kocsma (Krčma Magyar nyelven)

Jak smutný opilec, jenž probil rubáš cnosti,
teď s deliriem v škarpy usedá,
má duše z dusna starých pobožností
si krčmu hříchu taky vyhledá.

V sesutém koutě najde dobrodruhy
a propuštěnce hlubých galejí,
jí svadlé ruce neznámého sluhy
jedové víno v holbu nalejí. –

Přinesou kostky. Vsadí víru svoji
a čest svou galejník a dobrodruzi zboží
svých panství vychrtlých, jež v dálném světě stojí,
a všichni prohrají a krčmář kostky složí...

Jed budou píti, ať se ruka hodin
přes půlnoc žití spádem dolů vrhá,
ať ze dvorů juž zbožně spících rodin
výstrahy kohout smutně zakokrhá!

Mint aki elitta a tisztesség ruháját
s deliriumban árokpartra ül,
lelkem leveti ó hitek ó auráját,
s a bűnnek kocsmájába menekül.

Rozzant sarokban lel kalandorokra,
kik gályarabok maradékai,
egy ismeretlen csapos vánnyadt keze fogja
a mérgező bort poharába tölteni.
 
Felteszik hitüket: perdül a kocka.
becsületét a rab, árujuk felteszik
a kalandorok: messzi földről hozva.
A kockát elpakolják. Mindenki veszít.
 
Mérget isznak majd, törjön ripityára
az élet éjfelén az óra lezuhanva,
az istenesen alvók udvarába,
oda rikácsoljon a kakas intő hangja!