Kaminský, Bohdan: Tűnődés (Myšlenky in Hungarian)

Šílenou bouří lidstvo v před se valí,
Hučící moře, vřava nezkrocená,
Řev, kolotání, příboj neustálý,
Vše hučí, pláče, bouří, volá, stená.

A tisíc věků zaniká a vzrůstá
V neznámé prázdno široširé dálky,
V věčně pláčí tisícerá ústa,
A ozývá se ryčný hlahol války.

Jak rachot hromu, hukot vodopádů
A hřmění děl čas otáčí svá kola,
A čím je v tuto věků bouř a vádu
Zpěv básníka, když po svých mrtvých volá..?
   
   
(1885)

Őrült fergeteg görög, tör előre:
Az emberorkán, tébolyult tolongás,
Tenger bőgése zúg, bömböl belőle,
Félrevert harangkongás és szorongás.

Le- s felmerülnek ezer emberöltők
Nem ismert űrből ismeretlen űrbe,
Ezer s ezer száj üvölt: hadd üvöltök,
S beleharsan háborúk hangja, zűrje.

Égzengés, vízesésrobaj, morajló, s
Ágyútűz szól az időloholásból.
Mi e huzakodó, visongó, baljós
Zajban költők szava, mely egyre — gyászol..?
   
   
   
   (Az eredeti vers címe, Myšlenky, = Gondolatok.)