This website is using cookies

We use cookies to ensure that we give you the best experience on our website. If you continue without changing your settings, we'll assume that you are happy to receive all cookies on this website. 

Neruda, Jan: Románc IV. Károlyról (Romance o Karlu IV. in Hungarian)

Portre of Neruda, Jan
Portre of Israel Efraim

Back to the translator

Romance o Karlu IV. (Czech)

Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu –
ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
„Nuž dej sem zlaté číše, páže,
a nalej vína – dolej výš –
dnes, pane Bušku, čehos zvíš!“
král Karel vesel káže.

„Zde po tom víně, Bušku, slyš,
domácí slunce naše vloni hrálo –
toť první víno, které v Čechách zrálo –
aj tedy vzhůru, pijme již!“
A pili – král však náhle prsknul –
„To že je víno? tenhle kvas?
vždyť křiví ústa, láme vaz!“
a zlostně rukou mrsknul.

„Eh – vezu révu z Burgund sem,“
král dál a dál si v zlosti svojí vede,
„a takovouhle peluň mně z ní svede
ta velebená česká zem!
Jsem přesvědčen, když broskve vsadím,
že sčesám trpké trnky z nich,
a chceš-li sklidit pustý smích,
zde růže sázet radím!

Však jaká země – taký lid!
vás kdyby učit chtěli všichni svatí,
zda všimnou si jich Češi paličatí –
buď svatý rád, když není bit!
Jak bych zde mlátil otep slámy!
Nechť chci co chci, za krátký čas
se všechno jinak zvrtne zas –
mám já to bídu s vámi!“

Přec zase číši k ústům zdvih‘,
a napiv se své velké dobré oči
teď kradmo přes stůl po soudruhu točí,
ten však je jako pěna tich.
Jen – aby marně nezahálel –
pan Bušek máčel zub a pysk
a víno ku půnebí tisk‘
a po jazyku válel.

„Ba je to bída,“ děl zas král
a rychle zavdal sobě vína znovu,
tak rychle, jak by bránil zlému slovu;
však kolem úst již úsměv hrál.
„Mám žízní umřít? – na mou víru,
Ty‘s oslep‘, páže – nevidíš,
že přede mnou je prázdná číš? –
a dej mi dobrou míru!

Pij, Bušku – již se nezarmuť –
a poslyš, co Ti král Tvůj moudrý praví:
můj jazyk je jak známo vybíravý –
a našel již v tom víně chuť.
Víš – zkoumat třeba, Bušku milý!
to víno má svůj zvláštní ráz,
zprv trpké, ale milé zas –
my, myslím, se už vpili!“

„„Nu vidíš, králi: tak náš lid!
Má duši zvláštní – trochu drsná zdá se –
však kvete po svém, v osobité kráse –""
teď přerušil svůj náhle klid
hned rozveselen Vilhartice –
„„ach přibliž k tomu lidu hled
a přitiskneš svůj k němu ret
a neodtrhneš více!““



Uploaded byRépás Norbert
Source of the quotationhttp://babel.mml.ox.ac.uk/naughton/ballady.html
Publication date

Románc IV. Károlyról (Hungarian)

Mint rendesen, kocsmázni ment
Károly király; a jó Bušek is meggyütt,
Bušek z Vilhartic. Ha ők isznak eggyütt,
Danájuktól a ház remeg.
„Hoci a serleget, de gyorsan,
És tele legyen cudarul!
Hadd tudja meg ma Bušek úr,
Hogy mi forr a cseh borban!

Bušek, e szőlőnedvben itt
A mi tavalyi napunk tüze lángol,
Mert ez az első termés cseh hazánkból.
No, markold meg, de mind kiidd!”
Hát már az első korty kiköpve:
„Ez bor? Ez inkább borecet!
Megüli gyomrod s eszedet!”
S lecsap királyi ökle.

„Én Burgundiából hozok
Tövet,” király így szónokol pörölve,
„És ez lesz itt belőle, ez a lőre!
Erre képes a cseh homok!
Fogadok, ültetnél barackfát,
Nem nőne más, kökény, fanyar.
S ha ki nevettetni akar,
Rózsával szegje vackát!”

„Ilyen a föld, ilyen a nép!
Az összes szentek csodákat tehetnek,
Fel sem tűnnék a kemény cseh fejeknek.
Örülj, te szent, ha bőröd ép!
Szalmacséplés minden, hiába,
Bármibe fogsz: egy kis idő,
És minden a fejedre nő.
Ezeknek légy királya!”

Hanem azért kupát emel,
Meghúzza újra, s azt lesi titokban,
Hogy a koma mit gondol róla ottan,
Mert nem dicsér és nem perel,
Hanem csak, épp hogy ne henyéljen,
Nyelvet a borba dug Bušek
És szájában forgatja meg
Ízlelgetéseképpen.

„Ezeknek légy...” – így a király,
Ám a szót magába s a borba fojtja,
Tán csak azért, hogy ne maradjon foltja...
És már-már mosolyog a száj.
„Mit, szomjan haljak itt? Hitemre,
Csapos, te alszol! Te suta,
Nem látod, üres a kupa,
Mert nincsen semmi benne!

Ne búslakodj, igyál, Bušek,
És halld, mit tanít a te bölcs királyod.
Mindenki tudja: rossz bort ki nem állok.
Emebben zamatot lelek!
Meg kell vizsgálni alapossan:
Ez a bor nem akármilyen:
Előbb üröm, aztán selyem,
Csak inni kell okossan!”

„Látod, király, ilyen a cseh!
Lelke mintha egy kissé durva lenne,
De ritka gyümölcs aromája benne.”
Már oda Bušek közönye,
Mert felvidámodott fölöttébb:
„Ismerd meg, ó, a népedet:
Egyszer kebledre öleled,
Nem engeded ki többé.”



Uploaded byEfraim Israel
PublisherELTE BTK Szláv Fililógia Tanszék
Source of the quotationCseh költők antológiája II. 19. századi költők
Bookpage (from–to)297
Publication date

Related videos


minimap