Sládek, Josef Václav: Ubírám se z toho světa

Ubírám se z toho světa,
už je tady po všem veta,
marné vaše naříkání,
já už tady nemám stání.

Předivně a přetajemně
ruka Páně dotkla se mě;
přistoup anděl k mému loži,
odvádí mne v město boží.

Podivně to město leží,
topole jsou místo věží,
černá zem kde vykopána,
to je k tomu městu brána.

Každého tu jíti mrazí,
ale jenom tak se vchází;
tělo u brány se nechá,
duše k Hospodinu spěchá.

Hlahol trub až zavzní k soudu,
tělo protrhne tu hroudu,
milostiv jí buď, ó Pane,
po pravici Tvé ať stane!