Sládek, Josef Václav: Elvonulok e világról (Ubírám se z toho světa in Hungarian)

Ubírám se z toho světa,
už je tady po všem veta,
marné vaše naříkání,
já už tady nemám stání.

Předivně a přetajemně
ruka Páně dotkla se mě;
přistoup anděl k mému loži,
odvádí mne v město boží.

Podivně to město leží,
topole jsou místo věží,
černá zem kde vykopána,
to je k tomu městu brána.

Každého tu jíti mrazí,
ale jenom tak se vchází;
tělo u brány se nechá,
duše k Hospodinu spěchá.

Hlahol trub až zavzní k soudu,
tělo protrhne tu hroudu,
milostiv jí buď, ó Pane,
po pravici Tvé ať stane!

Elvonulok e világról,
elválok minden vitától,
minden jajgatástok feles,
lelkem itt helyet nem keres.

Úr keze érintett engem
furán, földöntúlin egyben;
fekhelyemhez angyal lépett,
Istenhez költözés végett.

Városában csodák várnak,
tornyok helyett nyárfák állnak,
hol fekete földre leltek,
arra várkaput emeltek.

Járva itt mindenki jeged,
belépni csupán így lehet;
kapunál csak a test marad
s lélek az Úrhoz szalad.

Kürt szólj, ha a végzést hallod,
átszakítja test a hantot,
ó Uram, kegyes légy vele,
ha majd jobbodhoz lépdele!