Březina, Otokar: Zpívali hořící hvezdy

Každou vteřinou, vždy na svém místě 
   v mystickém tanci světů 
   kroužíme kosmem.
   V zářící sféry duchů sáláme svůdné 
   krásou.
   Kolem hlav našich, 
   aureolami
   zlaté vlasy se jiskří, 
   napínané jak zvonící lasa 
   vichiicí letu. 

Do tváří našich, jež v extasi hoří, 
   chladivě věky nám vanou
   a schvácené štěstím letu svého, 
   zářením bolestné rozkoše vysílené, 
   s výkřikem, jenž letí nekonečnem, 
   harmonický a jásající,
   klesáme, mystické tanečnice
   a v krvi své, jako pohřbené v růžích, 
   umirame. 

Vstupují sestry na naše místo  
   běloskvoucí,      
   a v písni, jež soumraky věčna se valí,      
   vlnami stále vzrůstajícími, 
   v nové a nové prostory postupuje 
   v mlhovin prachu pozdviženém,
   zářící předvoj mysteria.