Blahutová , Ivana: Neked (Tobě Magyar nyelven)

Je Tvůj! Jen Tobě píšu tenhle sonet,
jak se to dělávalo kdysi, víš,
když slavíků prý bylo přespříliš
a růže vplétaly se ještě do vět.

Menuet v ráji hráli na flašinet,
andělé létali skrz hvězdnou mříž
a pekelníci hřáli blíž a níž,
věř, za sto let nic nebude nás bolet.

Už za sto vteřin bude po všem, věř mi.
Ne, žádná bouřka, pouze jednou zahřmí,
než vítr nad přístavem křikne: pluj!

Na břeh se neohlédneš ani, kdeže,
po molu nespatříš mě v dálce běžet,
jen sonet můj tu zbude, navždy Tvůj!

Tiéd! Csak Neked írom e szonettet,
ismered, ahogy régen szokás volt,
midőn ezrenyi bul-bul hangja szólt,
és rózsaszálak sorokká feslettek.

Verkliből zengett menüett a mennyben,
csillaghálón át angyalok szálltak,
gehennások közel, táncot jártak,
bízz, száz év múlva beheged itt minden.

Hidd el, száz másodperc múlva jő a vég.
Nem lesz vihar, csupán dörren majd az ég,
ha szél száll kikötő fölé: keress!

Mivel végtelenbe olvad majd a part,
távolban a mólón nem látsz futni majd,
szonettem örökké Tiéd, nevess!