Cseh népdalok: Zpomněl na mně Pán Bůh

Zpomněl na mně Pán Bůh můj,
abych vydal počet svůj.

Zpomněl na mně s nemocí,
nebylo mně k spomoci.

Starala se máti má,
kde mně Pán Bůh místo dá?

Nestarej se, matičko,
dá mně Pán Bůh místečko.

Na daleckém krchově,
tam je místo hotové.

Až mně budou zvony hrát,
bude hrobař postel stlát.

Místo peřin prachových
dají třísek jedlových.

Místo vrchní peřiny
dají mně na vrch hliny.

Všickni anjelé s nebe
budou na mojí svadbě.

Kantor přijde zpívati
a přátelé plakati.

Vy, přátelé, neplačte,
Pánu Bohu poručte!

Ponesou mě na marách,
jak nevěstu v peřinách.

Přátelé se rozejdou
a mě tady zahrabou.

Zahrabou mě do jámy,
kde jsou ščíři a hadi.

Tam já musím zůstati,
soudného dne čekati.

A když přijde soudný den:
Vstaňte, mrtví, z hrobů ven.

Anděl Páně zatroubí,
Pán Bůh všecky rozsoudí.

Zlí budou na levici
a dobří na pravici.

Gondolt rám az Úristen:
adjak számot, rendessen!

Hogy’ gondolta meg magát?
Hozott rám rossz nyavalyát.

Aggódott a jó anyám:
hová küld az Isten mán?

Ne törd, anyám, a fejed,
ád nékem az Úr helyet.

Messze a nagy temető,
ott ad helyet nekem Ő.

Majd megszólal a harang,
vetett ágyam lesz alant.

Pehelypaplanok helyett
deszkák közt kapok helyet.

Lesz majd puha takaróm:
csak fekete mint korom.

Lesz majd fényes esküvőm,
az angyal mind odagyön.

A kántorunk énekel,
barátoknak sírni kell.

Barátok, ne sírjatok,
ti csak imádkozzatok!

Ravatal lesz nyoszolyám,
menyasszonyé sem jobb ám.

Barát elmegy mind hamar,,
engem a por eltakar.

Bélöknek egy gödörbe,
kígyó járja örökre.

Testem-lelkemj ott lakik
majd az ítéletnapig.

És ha eljön az a nap:
ki a sírból, halottak!

Megfújják a harsonát,
az Úr Isten törvényt lát.

Hamisaknak balra int,
igazak, ti jobbra mind.