Dobrodruh (Cseh)
Po kamenité cestě zní mé klisny podkova. Mě žádný příkaz nevězní, a nemám domova. Květ pro mě barvou nehýří v slunečně zlatých dnech, mě s osudem noc nesmíří, a pusto je v mých snech.
Děravá střecha není má, píď půdy, ani ta. Pláč dětí sluch můj nevnímá, jich smích mě nevítá. Mé návraty jsou bez ceny, mě neprovází v svět zrak ženy slzou zrosený a já zas nezřím zpět.
S císařským vojskem do řeže se meč můj rozletěl, a pod praporem papeže pomáhal duším z těl, kupecké republice pak byl dobrou ochranou ― má vlastní velká bitva však je dávno prohranou.
Hubená klisna má, i ta co brzká kořist vran po hroudách těžce klopýtá a hnis jí teče z ran. Daleká cesta naše je, než není nutný spěch. ― Pták pro mě v keři nepěje a pusto je v mých snech. (Posztumusz) Feltöltő | Efraim Israel |
Az idézet forrása | internet |
Megjelenés ideje | 1919 |
|
A Kalandor (Magyar)
Köveken csattog lópata, lovamé, kavicson. Engem nem zárnak dutyiba, sehol sincs otthonom. A virág nekem színtelen, ha arany is a nap, a sorsomat nem szívelem, űr lakja álmomat.
Fedél zsupp sincs fejem fölött, földem két rőfnyi, csepp, fülembe nem bömböl kölyök, és rám nem is nevet. Számomra nincs nosztalgia, utamon nem kisér könnyes szempár s nem hív haza, megjöttöm mit sem ér.
Láthatott a császári had bunyózni eleget; küldtem pápás zászló alatt az égbe lelkeket, a nagy kupecrepublikát is védtem peckesen; önharcaim súlyosbikát, azt meg nem nyerhetem.
Holnap már göthös csődöröm varjúsereg eszi: meg-megroggyan a rögökön, gennyeznek sebei. Utunk ― célja távolba vész. Sietni nem szabad... Madár nekem nem fütyörész. Űr lakja álmomat. Balladaszerű vers, noha cselekménye nincs, a császárság és a pápaság viszályainak korába vetítve; a „kupecrepublika” a Velencei köztársaságot juttatja eszünkbe. A főszereplő inkább zsoldos katona, mint kalandor, akárhová elszegődő zsoldos katona.
|