Gellner, František: Egy emlék (Vzpomínka Magyar nyelven)

Táhlo už k ránu. U stolů
ospalí sklepníci snili.
My ještě vesele pospolu
bílé víno jsme pili.

Víno vzbouzelo ohněm svým
smyslnost naší krve.
Druhům jsem vyprávěl opilým
o svojí lásce prvé.

Doma, v hnízdě, kde přišel jsem v svět,
švadlena ráda mě měla.
Mně bylo tehdy šestnáct let,
jí třicet nebylo zcela.

U kříže v polích jsem scházel se s ní.
Cesta byla tam pustá.
Líbal jsem s prudkostí nervósní
její červená ústa.

V šeru jsme k lesu šli. Něžní a mdlí
láskou svou byli jsme sami. —
Vojáci taky tam chodili
se svými milenkami. —
   
   
   
(1901)

Reggelre járt. Köröskörül
álmatag pincérhad ácsorg.
Mi vígan, rendíthetetlenül
ittunk, ittunk tovább. Bort.

Fehéret. Feltüzelt rendesen
minden érzékiséget.
Én: Első szerelmem! Figyelem!
Én nektek most mesélek!

Otthol, ott, hol a világra jöttem épp,
varrónőnk kedvelt erősen.
Vállamon tizenhat volt az év,
Harmincnál nem volt több ő sem.

Találkozgattunk a földeken.
Nem járt senki se ottan.
Jajvörös ajakát vérmesen,
idegesen csókoltam.

Este az erdőbe! De remekek
voltunk ott, nagy-nagy magányban!
Csak jött még egy kisebb hadsereg;
nem voltak lányhiányban. —