Dva stíny (Cseh)
Jde měsíček vejpůl nakrojen, V běl řeka leskne se, hučí, Les ze sna tak dýchá spokojen A v ptáků nápěvy pučí.
Dva stíny si sedly u řeky, Cos s rukou smývají, šatů — „Ač prokleti snad jsme na věky, Já nechci dozráti katu.“
Tu povídá druhý: „V duše tmách Už zhasla hvězda mi každá, Kam duše jen pne se v myšlenkách, Na každé sedí jí vražda.“
A první: „Toť naše řemeslo, Stín časem počíná lekat, A chceš-li, by katu vyneslo, Jen počni k pokání hekat.“
A povídá druhý: „V duši mé Noc lká, sejc houká si hlasně, Hlad vyje, a nežli tušíme, Vlk o dlaň otře si dásně.“
A první: „Mít duši takovou, Jež lup by chtěla mi kazit, Hle, zbraň na ni mám již hotovou A v hrdlo umím ji vrazit.“
Dva poskočí stíny na břehu, Jak vlk se za vlkem honí — Skví voda se jako do sněhu, Dva stíny strhly se do ní.
(1874) Feltöltő | Efraim Israel |
Az idézet forrása | https://cs.wikisource.org/wiki/ Poh%C3%A1dky_z_na%C5%A1%C3%AD_vesnice _(H%C3%A1lek)/Dva_st%C3%ADny |
|
Két árny (Magyar)
A hold behasítva most vagyon, Folyó fehérlik, az ősi, Szuszog ki az álmából vadon, S mint madár dallama nő ki.
Két árny mos a víz partján amott Kezet, ruhát, hova folt ért — „Legyen csak a lelkünk átkozott, De meg ne érjem a hóhért.”
Azt mondja a másik: „Lelkemen Kihúnyt már mind, ami csillag, Amerre szagolsz, nincs sejtelem, Mindenhol gyilkos az illat.”
S az egyik: „Eh, ez szakmánk, ez épp. Az árny egyszerre de háklis. Hogy meg ne szagold bakó kezét, Kezdj el megtérni, de máris.”
Azt mondja a másik: „Lelkemen Éj ül, bagoly huhogása, Éhkopp, s mielőtt jel lesz jelen, Sírunk farkas foga ássa.”
S az egyik: „Ilyen társ kell nekem, Ki beleköp levesembe? Itt van, van a bajra ír, igen, A gégéjébe teszem be!”
Felpattan a parton két setét Árny, űző farkasok árnya — Fény futja be víznek felszinét, Két árny egymást belerántja.
|