Dědkovi II. (Cseh)
Chodíval smutek jako stařec s holí A neptal se, zda poděsí, Jako ta mlha nad lesem a v poli Se z nenadání rozvěsí.
„Vidíte, děti, život má své stránky, Na něž i starci vzpomenou, Jež poznamenal svojí do čítánky Červenou velkou písmenou.
A časem rádi přejdem ještě řádky, Než položí nás do země; Dnes nemám času, nemám na pohádky, Dnes, děti, nechte, nechte mě.“
A dědeček se schoulil na pecínce A zabalil se do huně: Když zpomínal, byl jako děcko v plínce, Jak děcko, když se rozstůně. Feltöltő | Efraim Israel |
Az idézet forrása | https://cs.wikisource.org/wiki/Spisy_Bohdana_ Jel%C3%ADnka_ver%C5%A1em_i_ prosou/D%C4%9Bdkovi |
|
Nagyapónk II. (Magyar)
A bú bottal járt mint egy öregember S nem bánta: félelmes lehet, Mert szétáradhat mint köd, mint a tenger Az erdők és mezők felett.
„Gyerekek, van az életben olyasmi, Mit el vénember sem felejt: Feje könyvébe írta elolvasni, Nagy, piros betűkkel ehelyt.
És idővel jó elolvasni végre, Mit is mondanak e sorok. Ma nincs időm és nincs kedvem mesékre, Ma, gyermekecskék, hagyjatok.
És nagyapó begubózott a sutba, Húzott magára bekecset: Emlékektől mint baba elaludva, Mint beteg pelenkás gyerek.
|