Křesadlo, Jan: V. Co je mi platna její krása

Co je mi platna její krása,
když sleduje mne vlastní stín,
nač je mi věnec z kopretin,
když na mne všude bručí basa ?

Není to záležitost skýv,
anebo kapek ve kropence,
člověk je nejen chlebem živ,
mazaným tlustě nebo tence.

Josu tady ovšem velmi skvělá
ta jara, léta, podzimy,
i zima, jež se sněhem bělá.

Přeji si více od života,
co je mi platná krásná hmota,
když moje duše mrtví mi ?