Krchovský, J. H. : (Kam se jen podívám...)

Kam se jen podívám, všude jsem zadlužen,
(vynechám řadu žen… – S vyjímkou mámy!)
nebýt mých rodičů, žil bych jen z almužen
a nebo pracoval, což je to samý.

Kdejaký prase má peněz jak nasráno
a já jsem zase už úplně na dně
a na dně – taky nic… půl sparty na ráno…
nastal čas zúčtovat! Bezcitně, chladně.

Vytáhnu do boje; mám toho fakt už dost!
chápu už třídní zášť, dělnícké bouře…
s nápisem na hrudi: Za lidskou důstojnost!
vytáhnu do ulic v reklamí rouře.

Ahová nézek ott gyűlik az adósság
(minden nőm lapos zsák... – Muterra nincs panasz!)
szüleim nélkül a fejemet taposnák
vagy pedig dolgoznék, ami ugyanaz
 
Van pénze dögivel minden szar alaknak
én sose tudom hogy mit eszek másnap
fogaim ebédre csikkeket harapnak
itt az ideje a leszámolásnak!
 
Értem már, mire jó a munkásmozgalom!
Fegyverbe! Fegyverbe! Kedvem ahhoz van.
"Emberi méltóság!" Ez lesz a szloganom
szendvicsember leszek egy reklámdobozban