Machar, Josef Svatopluk: Letní sonety 01. Sonet úvodní

   
V těch dnech, kdy blankyt žhavý, modravý
zem celou na prach šedý pálí skorem,
kdy tělo klesá tíhou únavy
a myšlenky už není v mozku chorém,

ten sonet krátký, ostrý, míhavý
jest jedinou z těch poetických forem,
jíž možno chytit nápad prchavý,
jak dobří mistři jsou nám toho vzorem.

Při modrém dýmu lehké cigarety
takový sonet napíše se lehce:
rým přijde sám, a myšlenky on nechce,

a člověku ta forma nějak zvoní,
jako když slýchal šťasten přede lety
zpěv cvrčků v poli ostrý, monotónní.

(1890)

E napokban, mikor az ég tüzet
okád és porrá perzseli a földet,
mikor elengedi magát a test
és kiürült aggyal a földre görbed,

a rövid, metsző, vibráló szonett
az egyetlen verses műfaj, mi költhet,
amint példázzák roppant mesterek:
megragadható vele röpke ötlet.

Egy cigaretta kékes füstködében
könnyen megírhatsz egy ilyen szonettet;
rím majd akad, s mondandótlan pereghet,

valahogy az a forma is előzöng,
hiszen boldog múltadban voltaképpen
hallhattad tücsköktől a zöld mezőkön.
   
   
   
A szonett elviselhetetlenségéről lásd a német Gernhardt (Robert) „Adalékok a leghíresebb — olasz eredetű — versalakzat bírálatához” („Materialien zu einer Kritik der bekanntesten Gedichtform italinischen Ursprungs”) című szonettjét itt, a Magyarul Bábelben-en.