Letní sonety 05. Sonet o staré metafoře (Cseh)
Kypící, vířící, šumící číš, a pije se z ní tak snadně… Mlád piješ sladkost jen kroužící výš, neb hořkost – ta je vždy na dně.
Moku ti ubývá, klesá níž, níž, čím víc si přihýbáš řádně, – v poháru kalno je, ba piješ již tu hořkost sraženou na dně.
A hořkost roste ti, jak spěješ k dnu… Vzpomínáš sladkosti dřívějších dnů a je ti teskno až k pláči…
A marný stesk a marný vzdor – tak končí každá z těch metafor, jež život značí… (1890) |
Nyári szonettek 05. Egy ó metaforáról szonett (Magyar)
Pezsgő, habzó, forró a bor, oly könnyü inni kevélyen... Ifjan édest csak a mennyben iszol, és keserűt – a kupafenéken.
Elfogy a véred, elfogyol, hiába iszol serényen, – az ital zavaros, puszta nyomor, keserü, seprü fenéken.
S mind keserűbb, hogy iszod lefelé... Édes csak az emlék, ám nem a lé, a sírás fojtogat, éget...
Hiába könny, hiába dac – végül metaforátlan maradsz, nincs szavad rá, hogy: élet...
|