Podzimní sonety 20. Sonet v listopadu (Cseh)
Šeré ráno, šerý den, nebe jako z oceli – šeré světlo do oken zří jak žebrák nesmělý.
Kotouč slunce zvetšelý stranou mdle se leskne jen jako plech, jenž pohozen leží v chladném popeli.
Člověk s resignací zří, jak se staví v šedý řad to dnes, zítra, pozítří, –
nemá stesků, nemá tuch – leda moci jak pár much po ty dny kdes v koutku spát… (1892) |
Őszi szonettek 20. Novemberszonett (Magyar)
Szürke reggel, szürke dél, lesi kint az ablakot szürke égfény – szín acél –, mint a félénk koldusok.
Nagy napkorong lapul ott, színe halvány, alig él, mint kihúnyó lámpabél, mit a hamuba dobok.
Lemondón kell nézni: lám mi is szürke raj leszünk ma, holnap, holnapután, –
nincs panasz, nincs sejtelem – nemünk őszi légy, hiszen bágyadunk, mást nem teszünk.
|