Zimní sonety 20. Sonet hymnický (Cseh)
Buď zdráva, fráze! Tobě k oběti se vznáší vděčně čtrnáct veršů mých! Žel, neznán den ten lidské paměti, kdys, dobrodinče, prvně na svět stih!
Tys lidstva vzduch! Tmel, jímž jen držeti lze lidskou společnost! Stín křídel tvých ty lidi teprv v lidi posvětí, by nehledělo přímo zvíře z nich!
Tys mince, jež má všady dobrý zvuk, tys lék, jenž hojí pal všech ran a muk, tys vůně duše, již nadšeným rtem
zvem láskou, přátelstvím a soucitem. I na hrob sedáš, zkamenělý žal – buď zdráva, v lidstvu pro lidstvo žij dál! (1891) |
Téli szonettek 20. Himnusz a frázishoz (Magyar)
Üdvöz légy, frázis! Néked szentelem hálám és e tizennégy verssorom! De kár, hogy azt nem tudja senki sem, mily korban születél, mely nagy napon?
Te jótevő, te gitt, te szerelem, össze tőled áll a társadalom! Az ember tőled nem ember-telen! Mi volna nélküled? Egy nagy barom!
Te valuta, te mindig jó s kemény, te gyógyszer mindenre, erény, remény, te illatosítod a lelkeket,
a neved barátság és szeretet. Te vagy kőbevésve síron a gyász is — soká élj, szó- és sírvirág, te frázis!
|