Ballada zimní (Cseh)
Čaroděj šel po silnici V mrazné zimní chumelici, Došel k šeré šibenici. Sibenice trojram lysý, Na ní tři zloději visí. Usednul. „Zde dobré bydlo. Máte, hoši, pěkné sídlo! — Ale teď už honem dolů, Ponoclehujem tu spolu!“ Zaklel, máchnul rukou v kole Hup! a již jsou všichni dole.
Zasedli kruh ve příšerný. Hlavy sobě napravují, Mistra chvalně pozdravují. První jako pes je černý, Kde ramena tu kolena, Brada věky neholena; Druhý s hlavou rozsochatou, S nohou dřevem podepjatou; Třetí — pánbůh budiž s námi! — Celý nahý — v očích ledy, Po tváři je jíním šedý A po těle střechýl samý.
„Vzkřísil jsem Vás, dále žijte, Tropte dál svou lotrovinu, Za to mně dnes posloužíte. V šibenice nočním stínu Pospolu se pobavíme, Vínem spijem, povyspíme. Vzhůru, sneste, čeho třeba, Jeden peřin, druhý chleba, Třetí vína — kapka stačí! — Vzhůru, leťte, plémě stračí!“ Vzlétli jako hejno ptačí.
Vzduch jen hvízdnul divým letem A již první snes‘ se zpátky. „„Nesu polštáříček malý, Uzmul jsem jej vdově chudé Churavícím pod dítětem; Trochu na nás bude krátký —““ „Však ho na nás dosti bude!“ Mistr tovaryše chválí; Říká slova, statek množe: Už tu čtvero měkké lože. Nad hlavami teskné vání, Jako dálné žalování.
A již je tu nazpět druhý. „„Nesu víno, šel jsem zchytra Na skříň kostelního sluhy, Mělo ku mši sloužit zítra; jen že je ho málo trochu —““ „Stačí nám, můj dobrý hochu!“ Mistr říká svoje bludy, A již vína kolem sudy. Ve vzduchu to lačně hučí, jak když šedí vlci skučí.
Třetí tu a volá v plesu: „„Svěcenou Ti hostyj nesu! Vyrval jsem ji knězi ctnému, Nes‘ ji k smrti nemocnému Na poslední posilnění.”” „Dobrý chléb, když jiný není —“ Hrom v tom bouchnul. Co se děje? Zem se pod nohama chvěje, Vzduch jak hlína, plný chmýru, Vše se točí v náhlém víru, Co kde leží, co kde stojí, Vzhůru dolů lítá v roji, A ti čtyři v divém kůru Letí jako plevy vzhůru. Ještě zavzdechnutí táhlé, A zas ticho, ticho náhlé.
Zimní ticho. Přišlo ráno, S nocí den se plavě mísí, Nad silnicí trojram lysý, Na něm čtyři chlapi visí. Feltöltő | Efraim Israel |
Az idézet forrása | https://cs.wikisource.org/wiki/ Balady_a_romance/Ballada_zimn%C3%AD |
|
Téli ballada (Magyar)
Ment az úton a varázsló Űzve-nyúzva havazástól, Latrot lát akasztófástól. Háromágú a bitófa, Lator rajta három lóga. Leült. „Itt jó csak az élet. Szép ház, fiúk, a tiétek! — Hanem már le onnan, usgyi, Együtt fogunk itt aludni!” Szóval és kézzel varázsol, S hopp, már lent vannak a fáról.
Le is ültek rémes körben, Kinyújtóztatják fejüket, Dícsérik a mesterüket. Egyik földfekete szörnyen, Karja hosszú, lába kurta, Nagy szakálla összetúrva; Másik fején ágak, bogak, Fél lábat husáng támogat; A harmadik — Szent Ég! Nézd csak! — Pucér — jég a szembogara, Arca csupa hó és dara Egész teste csupa jégcsap.
„Föltámasztottam kendteket, Lopjanak tovább is bátran. Szolgáljanak ma engemet. Bitófájuk árnyékában. Ki magunkat szórakozzuk, Kiborozzuk. kialusszuk. Szerezzen a kicsi sereg, Párnát emez, az kenyeret, Amaz egy csepp bort — nos rajta! Indulás! Fel, szarka-fajta!” Felröppennek baljós rajba’.
Felsüvít a lég is vadul. S egy már hozza is leletét. „Ni, kispárna, ha megéri, Szegény özvegytől oroztam, Beteg gyermek feje alul; De négyünknek nem lesz elég —" „Elég lesz az szélten-hosszan!” Varázslómester dicséri; Varázsszót mond, párna dagad, Puha ülés négy is akad. Fejük felett szél fúvása, Mint a távolok sírása.
Jön a másik vissza éppen. „Furfangomnak ítt a bére. Hol leltem? a sekrestyében: Bor a holnapi misére; Csak a mennyisége szerény —" „Elég lesz, te helyre legény!” Mester mondja tévigéit, S íme! hordók véges-végig. Fentről most heves süvöltés, Akár a farkasüvöltés.
A harmadik mond vidáman: „Ni, szentelt ostyát találtam! A pap kezéből kitéptem, Haldoklóhoz vitte éppen, Végső szíverősítő ez!” „Ha nincs más, megfelelő lesz —” Dörren a menny. Mi van itten? Láb alatt a föld kibillen, Cuppog a lég, nyálkás, szőrös, Minden körbe-körbe röpdös, Ahol állsz vagy ahol fekszel, A kerengést zúgva kezdd el! Az a négy rossz, furcsa fej ma Fent kóvályog mint a pelyva. Még egy nagy lélegzetvétel, S síri csend száll szerteszéjjel.
Téli, mély csend. Jött a hajnal, Éj, nap szürkül egybefogva, Út mentén hármas bitófa, Rajta négy gaz lator lóg ma.
|