Opolský, Jan: A reszketeg hold (Měsíc Magyar nyelven)

Když měsíc vyplyne, sám dráhy své se zděsí,
jak závrať umdlenou by za průvodce měl,
jsou černý katafalk kol v záobzoří lesy;
na loži strašnějším a chladnějším než kámen,
jak hloubkou tišiny a nihilnosti zmámen
          jsi mrtvý neležel.
Když měsíc vyplyne, je jedovatě siný,
jak vlastní otravou když odbarví se květ,
sám bezkrvý přec husté rodí stíny;
jak lampa arabská, jež zastřena je gázem,
jen žasem poutána, by nesestoupla na zem
          se neustává chvět.
Když měsíc vyplyne, je bezvětří stav sladký,
pod bání arktickou loď pustá bez posádky.

(1936)

Ha kimerészkedik, rettegve éji úttól,
akárha szédülés vezetné, kél a hold,
az erdős láthatár nagy ravatal, borút szór;
iszonyúbb fekhelyen, mely hidegebb a kőnél,
mintha kábult csendben, a nihilben időznél,
          sosem voltál te holt.
Ha kimerészkedik a hold, sorvadt-szederjes,
mint saját mérgétől színevesztett virág,
bár vértelen, tömör árny-szárnya verdes,
mint arab lámpatest, mely gézfátyolba födve;
ha nem kötné a félsz, hogy legördül a földre,
          reszketne mint egy ág.
Ha kimerészkedik, jó ha szélcsend vitorláz,
sarki égbolt alatt matróztalan hajóváz.