Věnec sonetů XIII (Cseh)
To, co na srdci leželo mi, když hanba, zvyklá na veteš, strojila se jak krásná lež a chtěla mluvit o svědomí.
Když sesouval se svět a závrať vedla nás téměř nad propast, když bylo pro smích slovo vlast a kořist dělala si chamraď.
Když dobře utažený řemen svazoval davy lidských těl, by nesly větší tíhu břemen,
i když jsem mluvil k okenicím zavřeným, slepým, neslyšícím, já pro vás přece zpívat chtěl. Feltöltő | Répás Norbert |
Kiadó | Viněta Miloslav Troup, sazba a tisk Jaroslav Picka (samizdatové vydání) |
Az idézet forrása | Praha a věnec sonetů. Básně z let 1945 - 1949. Sbírka Monumenta genii bohemici, sv. 4. |
Megjelenés ideje | 1956 |
|
|
|