Sova, Antonín: První koncert
|
První koncert (Cseh)Již vystoup' v černém šatě bledý a slech', jak hovor pod ním stichal, vzduch parfémy a horkem dýchal, sál světly hořel tmavohnědý. Vznes' housle a již tóny spíjí vzduch ztišený svou hloubkou plnou, v klavíru akord měkkou vlnou vpad' jásavě a s energií. Však mistr jeho, kdysi slavný, se rozechvěn kams v chodby ztratil, jej pocit strachu náhle zchvátil, vzpomínal na svůj debut dávný. Chtěl uniknouti kritik hlasu, i potlesku i hanobení i závisti, jež zub svůj cení, a chce-li, do prachu rve krásu. A zas jej v sál to pudí, žene; jak třesou se ty ruce zvadlé! - Zda při tom někdo na zapadlé se jméno jeho rozpomene? "Pomalu tak z mého díla vzchází, roste celá zem. V čekání je moje síla: uslábnu, když dosáti' jsem." |
Kérjen fordítást! |
![[Video]](https://www.magyarulbabelben.net/images/movies.png "Video!"){kind=small}
