Radnóti Miklós: Rejtettelek

Rejtettelek sokáig,

mint lassan ért gyümölcsét

levél közt rejti ága,

s mint téli ablak tükrén

a józan jég virága

virulsz ki most eszemben.

S tudom már mit jelent ha

kezed hajadra lebben,

bokád kis billenését

is őrzöm már szivemben,

s bordáid szép ivét is

oly hűvösen csodálom,

mint aki megpihent már

ily lélekző csodákon.

És mégis álmaimban

gyakorta száz karom van

s mint álombéli isten

szorítlak száz karomban.

1942. február 20.

Tak dlouho jsem tě skrýval

jak plod svůj nespěchavý

v listí svém větev skrývá,

a jako na zimním skle

květ střízlivého ledu

v hlavě kveteš mi právě.

Už vím, co je, když rukou

si sáhneš  k vIasům hravě,

i kotníčky tvé křehké

už v srdci uchovávám,

i krásný luk tvých žeber

obdivuji tak stroze,

jak ten, kdo spočinout směl

na těch dýsících divech.

Však často, v spánek klesna,

sto rukou mám v snech šerých,

a jako božstvo ze sna

svírám tě v pažích sterých.