Machar, Josef Svatopluk: Őszi szonettek 20. Novemberszonett (Podzimní sonety 20. Sonet v listopadu in Hungarian)

Šeré ráno, šerý den,
nebe jako z oceli –
šeré světlo do oken
zří jak žebrák nesmělý.

Kotouč slunce zvetšelý
stranou mdle se leskne jen
jako plech, jenž pohozen
leží v chladném popeli.

Člověk s resignací zří,
jak se staví v šedý řad
to dnes, zítra, pozítří, –

nemá stesků, nemá tuch –
leda moci jak pár much
po ty dny kdes v koutku spát…
   
   
   
(1892)

Szürke reggel, szürke dél,
lesi kint az ablakot
szürke égfény – szín acél –,
mint a félénk koldusok.

Nagy napkorong lapul ott,
színe halvány, alig él,
mint kihúnyó lámpabél,
mit a hamuba dobok.

Lemondón kell nézni: lám
mi is szürke raj leszünk
ma, holnap, holnapután, –

nincs panasz, nincs sejtelem –
nemünk őszi légy, hiszen
bágyadunk, mást nem teszünk.