Černík, Michal: Zápas o sebe

Někdy si vyčítáš své životní prohry.
Neklaněl ses modlám, když se vztyčovaly,
a bylo ti trapné modly bořit,
když se nabídl hrdinský čas boření.

Častěji si teď připadáš jako kamínka,
v kterých už není čím zatopit.
Častěji se pro tebe stmívá než rozednívá.
Jako by ti osud pod nohy hodil hřbitov.

Schází ti schopnost proměnit se v čin
a vejít do světa, který si přeješ.
Ale tobě stále ještě zůstává možnost
milovat i nenávidět.

Stále ještě ze sebe vylamuješ slova,
ještě si v mysli hájíš místo pro radost
a těšíš se ze všech dní,
které tě nezdolaly a tys je nevzdal.

Jsi ve věku, kdy tě blízkost
přitahuje víc než dálky
a kdy v sobě prožíváš to největší ticho,
stejně tak jako v mládí jsi prožíval tu největší bouři.

Konečně jsi v sobě našel svého panovníka,
teď nasloucháš pouze jeho příkazům
a pouze jemu jsi povinován
i za cenu zatracení.

V tom věku tě žádná moc
už nemůže poblouznit ani zatemnit
a nenapliješ si kvůli ní do tváře jen proto,
abys přijal její proradnou milost.