Dyk, Viktor: A sötétben (Potmě Magyar nyelven)

Tenkráte vkročil jsem do jejího pokojíku.
U kamen potmě seděla s rukama zkříženýma.
»Proč rozsvěcuješ?« usmála se jemně.
»Když světlo zhasnu, mrtví chodí ke mně.«

Zhasl jsem světlo, zatajil dech.
Kroků jsem přece nezaslech‘.
Snad chodí matka krokem nejtišším?
A snad já dosud neslyším?

Beléptem akkor a kisszobájába.
Keresztbetett karral ült a sötétben a kályha mellett.
Elmosolyodott: „Miért gyújtasz világot?”
„Sötétben halottakat jönni látok.”

Eloltottam, visszafojtva lélegzetemet.
De nem hallottam semmiféle lépteket.
Tán anyuka jár csaknem nesztelenül?
Vagy csak nem hallom, hogy nem ül?