Machar, Josef Svatopluk: Nyári szonettek 05. Egy ó metaforáról szonett (Letní sonety 05. Sonet o staré metafoře in Hungarian)

Kypící, vířící, šumící číš,
a pije se z ní tak snadně…
Mlád piješ sladkost jen kroužící výš,
neb hořkost – ta je vždy na dně.

Moku ti ubývá, klesá níž, níž,
čím víc si přihýbáš řádně, –
v poháru kalno je, ba piješ již
tu hořkost sraženou na dně.

A hořkost roste ti, jak spěješ k dnu…
Vzpomínáš sladkosti dřívějších dnů
a je ti teskno až k pláči…

A marný stesk a marný vzdor –
tak končí každá z těch metafor,
jež život značí…
   
   
   
(1890)

Pezsgő, habzó, forró a bor,
oly könnyü inni kevélyen...
Ifjan édest csak a mennyben iszol,
és keserűt – a kupafenéken.

Elfogy a véred, elfogyol,
hiába iszol serényen, –
az ital zavaros, puszta nyomor,
keserü, seprü fenéken.

S mind keserűbb, hogy iszod lefelé...
Édes csak az emlék, ám nem a lé,
a sírás fojtogat, éget...

Hiába könny, hiába dac –
végül metaforátlan maradsz,
nincs szavad rá, hogy: élet...