Jirásek, Alois (1851–1930) Művek Bibliográfia   hu cz

Életrajz

Alois Jirásek (23. srpna 1851 Hronov – 12. března 1930 Praha) byl český spisovatel historických románů.
Jirásek se narodil ve východočeském Hronově u Náchoda a pocházel ze starého selského rodu. Otec byl původně tkalcem, pak pekařem. Vystudoval na německém piaristickém gymnáziu v Broumově, na českém gymnáziu v Hradci Králové a na pražské univerzitě historii. Čtrnáct let žil v Litomyšli a působil tam jako gymnaziální profesor dějepisu.
Pak přešel do Prahy, kde pokračoval v pedagogické práci i literární tvorbě. Obnovil osobní styky s Alšem, s nímž sdílel obdobné umělecké představy a plány, a se spisovateli lumírovského kruhu – Sládkem, Vrchlickým, Thomayerem, navázal přátelství s Wintrem, Raisem, Šimáčkem, trvalé kontakty měl s mladšími – Macharem, Kvapilem, Nejedlým. Od roku 1909 byl v penzi a věnoval se výhradně literatuře. Z Prahy často zajížděl do rodného Hronova, ale též podnikal studijní cesty do míst, kam umisťoval děj svých povídek a románů.
Ve shodě s charakterem svého celoživotního díla jako jeden z prvních podepsal v květnu 1917 Manifest českých spisovatelů, významné prohlášení podporující politické úsilí o státní samostatnost českého národa. Účastnil se redigování časopisu Zvon.
Literární dráhu zahájil veršovanou tvorbou v národním a vlasteneckém duchu. Svoje prózy pak zaměřoval na realitu současného venkova. Začínal v 70. letech 19. století, přímo za časů ruchovců, pracoval však ještě ve 20. letech 20. století. Jeho prvním větším literárním pokusem bylo rozsáhlejší historická povídka Skaláci (1875), posledním dílem se stal nedokončený román Husitský král. Více než 50 let psal povídky (Povídka z hor, 1878; Z bouřlivých dob; Rozmanitá próza).
Rozpětí Jiráskova historického záběru je obdivuhodně široké. Zahrnuje období bájné, předdějinné (Staré pověsti české), které pro svou veršovanost vstoupily do četby pro děti a mládež, kde po desetiletí úspěšně působily. Podobě šťastný osud měly zhruba 100 stránkové balady, idyly a romance, vyhledávané dodavateli, ilustrátory a potom i filmem (Filosofská historie, 1878; Maryla, 1887; Zahořanský hon, 1889; Balada z rokoka, 1905).
První cyklus doby pobělohorské v jednosvazkových příběhů komponovaných v duchu novel (Skaláci, 1875; Skály, 1887; Poklad, 1885; Na dvoře vévodském, 1881). Jako dobrodružný román (V cizích službách, 1885), či jako povahopisný obraz (Psohlavci). Hlavní postavy reprezentují časové myšlenky, postavy episodické utvářejí místní prostředí v jeho všednodennosti.
Druhý cyklus obrazů z českých dějin má ráz románových epopejí a kronik. Obsáhly proměny Čech od počátku husitství po jeho rozpad (v rozlehlých románech Mezi proudy I – III, 1891; Proti všem, 1894; Bratrstvo I – III, 1900 – 1909), tlak rekatolizace (Temno, 1915), vzestup Čech od sklonku 18. století po 1848 (F. L. Věk I – V, 1890 – 1907; U nás I – IV, 1897 – 1904). Husitský král I – II, 1920 – 1930, o panování Jiřího z Poděbrad zůstal nedokončen.
Divadelně úspěšné hry ze současné vesnice, přispívají k prosazování realismu na jevišti (Vojnarka, 1891; Otec, 1895). I hry historické (Emigrant, 1898; Jan Žižka, 1903; Jan Hus, 1911; Jan Roháč, 1904). Trvalou součástí repertoáru domácích divadel se stala pohádkově laděná Lucerna, 1905.


http://cs.wikipedia.org/