Dyk, Viktor: Pianissimo

Stín domů dlouze na zem pad’!
Dívá se měsíc do zahrad…

A jako sněžná lavina,
leskne se vodní hladina!

Řek zasmušilém na kraji
vrby jen sebou kývají.

Pojď, duše moje, tiše jen!
Kraj celý už je zasněžen!

Na lásku, zlobu, ctnost a hřích,
ten drobný, stálý padá sníh!

Pojď, duše, v dálky toužící,
pojď k bělostnému měsíci!

Pojď tiše, zvolna, výš’ a výš’!
Tam nádherná je, čistá říš’!

Pojď, nikdo nás teď nestřeží!
— Sníh stopy naše zasněží! —
   
   
   
(1897)

Házaknak elnyúlt árnya hullt.
Kertekbe néz a bámész hold...

Mint behavazott lavina,
a vízfelszín fények hona.

Búbánatos folyók felett
fűzek lógatják fejüket.

Gyerünk, lelkem, de csendesen!
Már hólepel van mindenen.

Dühöt, erényt, szerelmeket,
a lágy hó mindent betemet.

Messzevágyó lelkem, gyere,
hív a fehérlő hold fele!

Fel, fel, lassan, halkan nagyon!
Vár a tiszta birodalom!

Gyere, most senki sem figyel,
— Lábnyomunk a hó fedi el.